Je mi 18 let. Bydlím s rodinou v Třebíči. Studuji zdejší gymnázium. Masožravky pěstuji od roku 2008. Od té doby mám bezmála 20 zdravých exemplářů rostlin.
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 

web Martina Malouška

 

Špirlice (Sarracenia)

Rozšíření: východ USA
Substrát: Rašelina + písek (2:1)
Teplota: Téměř stejné jako u nás (léto 25 °C ), zima však trochu teplejší (minimálně 5 °C )
Vlhkost: Střední
Zálivka: dešťová voda
Nároky na světlo: léto (vysoké), zima (při nižší teplotě nízké)


Špirlice patří k mým nejoblíbenějším masožravým rostlinám. Pěstitelský slang je označuje jako Sáry. Špirlice rostou na kontinentu americkém, resp. v Severní Americe. Pár zástupců druhu špirlice nachové (Sarracenia purpurea) bylo vysázeno uměle kolem Ženevského jezera ve Švýcarsku. Jsou to rostliny mírného pásma. Pokud si chceme založit zahradní rašeliniště, jsou právě špirlice vyhledávanou ozdobou těchto rašelinišť. Umísťujeme tam druhy chladnomilnější (S flava, S. purpurea ssp. purpurea).
Velikost těchto nádherných rostlin je od 20 cm (Sarracenia psittacina) do 1 metru (Sarracenia flava, Sarracenia leucophylla), zvláště poslední jmenovaná dorůstá v přírodě výšky až 120 cm!!! Jedná se o největší pasti masožravých rostlin na světě. Jsou to luxusně vyhlížející rostliny vhodné do vazeb slavnostních kytic, i do reprezentativních sálů budov.
Špirlice rozdělujeme na rostliny s poléhavými láčkami (Decumbentes), které jsou menší, a se vzpřímenými láčkami (Erectae), které dosahují vyšších výšek, či špirlic se tvarem láček v podobě hlavice (u Sarracenia psittacina).
U vzpřímených špirlic rozlišujeme 3 druhy olistění:
a) zimní (folium ensiformis): nemasožravé, mečovité a ploché. Hlavním stavebním prvkem listu je tzv. křídlo (ala). Tyto listy bývají pěstiteli označována jako fylodia. Fylodia vyrůstají od září předešlého roku do února dalšího roku a mají funkci získávání energie pomocí fotosyntetické


přeměny. Rostlina si tyto listy ponechává až do jara. Je zajímavé, jak špirlice ochraňují své opylovače, protože tyto listy vyrůstají i v období květu, aby včely, či jiní přenašeči pylu nebyly zkonzumováni pastmi těchto rostlin. Listy jsou citlivé na světlo a na přímém slunečním svitu se spálí.
b) přechodné: toto olistění vyrůstá brzy zjara. Kolem března a dubna. Původní olistění spálilo slunce, teď narůstají již listy, které jsou světlu odolnější. Listy mají stále hodně vyvinuté křídlo, vzniká však přechod mezi fylodiem a láčkou. Tyto listy jsou jako první schopny polapit hmyz. Jejich trávení je na nízké úrovni. Získávají se však první látky na výrobu letních pastí. Tento úzký typ roste špirlicím až do časného léta.
c) letní pastí špirlic jsou láčky. Mají trumpetovitý tvar a vyrůstají na přelomu srpna a září, kdy láčky mohou dosahovat až 1 metru. Láčky mají funkci fotosyntetickou i trávicí. Teď se budeme zabývat stavbou láčky, která napoví i systém lovu těchto rostlin. Láčka má svou stavbu. Pojďme si tento architektonický skvost přírody prohlédnout. Začněme od vršku. První popisovanou částí bude víčko. Ačkoliv se to nezdá, má takové víčko mnoho funkcí. První funkcí je ochrana nitra láčky před deštěm, který zředí trávicí šťávy v láčce a došlo by v ní k zahnívání kořisti, které by vedlo k houbovitým nemocem. Další funkcí víčka je, že slouží létavému hmyzu jako přistávací plocha, jsou zde ukryta četná nektária (žlázy vylučující sladký nektar, který láká opylovače). Víčko je oděno chlupy směřující do nitra láčky. U některých druhů je víčko zbarveno bílými tečkami. Toto tečkování má název fenestrace. Jedná se o průsvitná okénka, která propouští UV záření. Víčko postupně přechází v obústí (peristom). Peristom je vstupní otvor láčky. Na peristomu také nalézáme nektária. Hmyz olizuje halucinogenní šťávu. Ta ho směřuje do nitra láčky. Čím více postupuje hmyz dolů, tím je chuť šťávy intenzivnější. V jednom úseku však nektária nejsou. To si hmyz uvědomí, že nemá šanci vyjít ven. Chlupy (trichomy) jsou sčesány směrem dolů. To znamená, že jediná cesta je do nitra láčky. Kořisti ulpívají na nohách části kutikuly. Hmyz, který se pohybuje po skle (mouchy).
nemá šanci, protože voskové částečky na nohách hmyzu způsobí klouzání. Vysílená podstoupí cestu nejmenšího odporu. Sleze do nitra láčky, kde se začíná vylučovat trávicí tekutina. V létě je z láček slyšet lítostné bzučení much, včel a vos, které bojují o holý život. Některým se podaří prokousat si únikový otvor. To se však povede jen nepatrnému zlomku kořisti.
Špirlice nejsou vyhlášené jen krásou pastí, ale i květů. Květy měří 3 - 11 cm a jsou cizosprašné. Květ vyrůstá na bezmála metrovém stvolu a je jen jeden. Pokud nedojde k opylení, mohou korunní plátky vydržet 14 - 20 dní. Po opylení rychle opadají (během 3 dnů). Květy jsou vonné. Některé druhy voní jako citrusové plody, či lilie, některé páchnou, jak značkující kocour (prý Sarracenia flava). Ve květech špirlic je jeden velice zajímavý prvek čnělka - umbrella. Jedná se o "přírodní prezervativ". V publikaci Masožravé rostliny od Martina Zouna představuje autor čtenáři květ takto:

Tento útvar chrání rostlinu před samoopylením. Jediný, kdo může přírodu v tomto ohledu přelstít je
pěstitel, který pomocí štětečku pyl přemístí na bliznu. K opylení je důležitý hmyz. Do květu se dostane pouze přes bliznu, mezerou mezi korunními plátky. Uvnitř na své tělo nanese pyl. Včela je uvězněna korunními plátky. Z květu se dostane mimo bliznu, když vyklopí směrem ven některý z korunních plátků. Pyl přenese na další květ, kam vstupuje opět přes bliznu. Semena v pětičetných tobolkách dozrávají po 5 - 6 měsících. Jsou hnědá, mají kolem 2 mm. 1. Aby semena vyklíčila, je třeba semena stratifikovat chladem (např. v ledničce), 6-8 týdnů. Klíčí zjara na vlhké rašelině. Jsou to jedna z největších semen u masožravých rostlin.
Křížení je velmi snadné. Na pultech obchodů je většina Sarracenií kříženců. Pochází z holandských skleníků, ze kterých jsou dováženy do celé Evropy. Nevýhodou nákupu špirlic v květinářství jsou ty, že bývají často nakaženy skrytými nemocemi, zejména uhnívání oddenku. Na tuto zákeřnou nemoc jeden z mých svěřenců uhynul.
Kromě generativního množení (semeny), je možno špirlice rozmnožovat vegetativně (štěpení oddenků), či oddělování vzrostlých jedinců.
Špirlice pěstujeme v půdě ve směsi rašeliny s pískem (poměr 2:1), či v samotné rašelině. Jsou to rostliny milující vlhkost. Oslunění je potřeba maximální možné. V létě doporučuji letnit venku (od dubna po říjen). Rostliny snesou i první přízemní mrazíky bez problémů. V zimě mohou být špirlice zimovány kolem 5 °C - 10 °C . Na zimu je třeba snížit vlhkost substrátu. Mohlo by dojít k houbovitým onemocněním.






Špirlice nachová (Sarracenia purpurea)

Tato kráska je jednou z nejrozšířenějších špirlic USA. Špirlice nachové mají své poddruhy. Severní poddruh (Sarracenia purpurea subsp. purpurea), je chladnomilný. Jižní poddruh (Sarracenia purpurea subsp. venosa)(viz. obr.), je oproti svému severnímu kolegovi teplomilnější a ochlupenější s výrazným červeným žilkováním (barvivo antokyanin).
Když někdo vidí tento druh špirlice, málokdo odolá představám, že vidí ošátkováné báby "tlachat" na návsi. Špirlice nachová má totiž láčky vakovité a poléhavé. Jejich víčko má jinou morfologickou funkci, než u ostatních špirlic. Zatímco u špirlic se vzpřímenými láčkami (erectae) má víčko funkci stříšky (aby do láčky nenapršelo), u špirlic nachových je víčko přeměněno v jakýsi límec, který dešťovou vodu vede přímo do nitra láčky. Špirlice nachová má horší trávicí schopnosti, než její vzpřímené příbuzné. Voda v láčkách slouží jako inkubátor pro bakterie, které napomáhají rozložit potravu na jednodušší složky. Přirovnal bych to k lidskému enzymu ptyalinu v ústech.
Severní poddruh kvete červenými květy, jižní zase bílými. Špirlici nachovou doporučuji začínajícím pěstitelům. Nejen pro její masožravé vzezření, ale i pro schopnost tolerance k některým začátečnickým přehmatům. 1


6.3.2. Špirlice bělolistá

Tato špirlice byla vyhlášena v anketě Darwiniany za nejkrásnější špirlici. A právem. Tato špirlice se šplhá v přírodě do výšky neuvěřitelných 120 cm. V kultuře "jen" 90 cm. Její láčky jsou nejkrásnější na přelomu léta a podzimu. Zářijové láčky přetrvávají až do jara, kdy odumírají. V průběhu zimy rostou fylodia. Poté láčky s přechodným typem (cca. duben - konec července). Nakonec ty nejkrásnější - letní. Láčky jsou červenozelené, v červené části (vrcholové) mají patrná bílá průhledná okénka (fenestrace).
Kvete 9 cm velkými květy na bezmála metrovém stvolu. Barva květů je červená. Voní jako lilie s citrusovým aroma.

Špirlice žlutá (Sarracenia flava)

Krásná, štíhlá, vysoká žlutozelená lady s nádherným deštníkem. Takto bych charakterizoval špirlici žlutou. Roste na východním pobřeží Altantiku (od Virginie po Alabamu). Láčky jsou vysoké bezmála metr. Zbarvení tohoto druhu je variabilní (od červenohnědé po žlutozelenou). Tento druh je v přírodě hojný, ale rapidně ubývá!
Květy měří 8 cm a mají sytě žlutou barvu. Zapáchá jako značkující kocour. Nedoporučuji do bytu s kočkou.
Tento druh má nejkrásnější láčky na začátku léta, nikoli jako předchozí na podzim.


Špirlice papouščí (Sarracenia psittacina) (viz. příloha, obr. 13, 14)

Nejmenší druh špirlice. Láčky měří kolem 15 cm. Jsou poléhavé. Tvarem připomínají hlavu papouška. Nemají víčko. Vstupní otvor do kulovité láčky je kulatý. Pastí se nazývají láčky, ve skutečnosti je to jednosměrný tunel. Hmyz, který vstoupí do láčky, je veden tunelem do nitra láčky. Cestu zpět jim brání chloupky, které jsou zčesány směrem do nitra láčky. "proti srsti" se však hmyz zpátky nedostane.
Jsou to rostliny obojživelné. Při jarních povodních se rostliny zatopí vodou. Mohou proto chytat i malé vodní živočichy (rybí potěr, korýše, ... ).
Jedná se o první špirlici, která se mi ve sbírce rozhodla vykvést.

Špirlice z květinářství, aneb jeden povzdech na závěr kapitoly

Špirlice jsou ochotny se mezidruhově křížit. Tím dosáhneme rozličných barev a tvarů, má to však jednu nevýhodu. Nemůžeme vždy s přesností určit, o jaký druh špirlice jde. Česká květinářství prodávají špirlice z nizozemských skleníků (Cresco carnivora, MrMosquito, ...). Výhodou těchto rostlin je určitě nenáročnost.
Nevýhodou koupě špirlic z květinářství je jejich nadměrné přihnojování chemickýckými hnojivy již v Holandsku. Ve skleníku se snaží, aby se na pulty květinářství dostaly výstavní rostliny. Tento záměr jistě chápeme. Vezměme však v potaz to, že přírozený vývoj špirlic je v přírodě kolem 3 let. Ve skleníku je toho "stavu dospělosti" dosaženo během 2 měsíců. Domů si přinesete výstavní špirlici, ale za půl roku si ji schováte někam do kouta, či ji rovnou vyhodíte. Proč? Špirlice totiž "zařadí zpátečku". Začnou se vytvářet juvenilní láčky (láčky, které jsou v dětském stádiu špirlic), spíše pubertální nebo adolescentní, protože hnojiva ve sklenících poškodila jejich přirozený vývoj a geny. Skleníkové velkopěstírny nepěstují rostliny kvůli pěstitelům, ale kvůli penězům. Letos v únoru jsem zakoupil kvetoucí špirlici, avšak její kolegyně, "nezdrogované hnojivy", ještě spaly. Návrat do "starých kolejí" a srovnání biorytmů může trvat hodně let. Letos (2009), jsem si koupil na začátku srpna špirlici z květinářství. Přesadil jsem ji z "kontaminované" půdy do kvalitní rašeliny, nechal ji zmrznout prvními říjnovými přízemními mrazíky a kvalitně zazimoval. Jsem zvědavý, jak se příští rok probudí. Dalším problémem jsou nemoci, které si rostlina donese domů. Nakazí se ve skleníku, umře až novopečenému pěstiteli doma. Na nákup špirlic v květinářství bych doporučil dobu od začátku léta do konce srpna a ihned ji přesadit do rašeliny, která není kontaminována hnojivy. Tímto můžeme docílit výstavních rostlin i v poskleníkové epoše.
Křížení může mít i pozitivní vliv. Největší odborník v České republice na křížení špirlic je bezesporu Miroslav Srba. I bez hnojiv dokáže vykouzlit nádherné rostliny. Jeho největší úspěch je Sarracenia ˇKateřinaˇ, či šprilici "Sorrow" (smutek - má na sobě skvrny podobné zaschlým kapkám krve). Pana Srbu můžu nazvat alchymistou.
Mezi nejčastěji se vyskytující křížence špirlic patří

Sarracenia x catesbaei (Sarracenia flava x Sarracenia purpurea)

Tento kříženec se označuje v květinářství jako produkt Sarracenia hybride. Jedná se o přírodního křížence špirlice nachové, jižního poddruhu a špirlice žluté. Láčky mají naoranžovělou barvu. Květy růžové, zapáchají jak značkující kocour.